Etiopské záznamy ukazují, že obchodníci, kteří před 600 lety cestovali do Jemenu, žvýkali bobule na cestě do cíle, aby přežili krutou a obtížnou cestu. V Jemenu tak postupně vznikaly první kávové plantáže. Arabové si rostlinku úzkostlivě hlídali a dlouhou dobu ji pěstovali jen oni. Vyváželi surová zelená zrna do okolních zemí, ale vždy jen bez dužiny a pergamenu, aby kávovník nemohl vysadit někdo jiný. Během 15. století začali Arabové postupně provozovat první kavárny.
Nápad kávu upražit vznikl po jednom z požárů, kdy prý lehce ohořely některé kávovníky a jejich plody začaly vydávat velmi příjemnou vůni.
Do Evropy káva doputovala až na přelomu 16. a 17. století, kdy se začaly otevírat prvníevropské kavárny. Kávovníky se dostaly na Srí Lanku, později i na Jávu a Sumatru. Indonésie se pak stala hlavním vývozcem kávy. I Francouzi se pokoušeli neúspěšně pěstovat kávovníky, ujal se až ten, který dostal Ludvík XIV. jako dárek a nechal ho zasadit v botanické zahradě. Kávovníky se poté rozšířily všude v Jižní a Střední Americe.
Ze zrnek se nejprve vařily odvary, až později se namletá káva zalévala vodou a připravovala na ohni nebo v horkém písku. Průlom v přípravě kávy nastal v roce 1901, kdy pan Luigi Bezzera vynalezl espresso. Zjistil, že pro přípravu „rychlé kávy“ je potřeba vysoký tlak s určitou teplotou, aby z umleté kávy získal silnou emulzi olejů a různých látek. Vymyslel stroj na bázi velkého bojleru. Nechal si ho později také patentovat. Tehdy ale ještě stále nešlo o kvalitní espresso, protože bylo často kvůli vysoké teplotě přepálené.
Kávovar, jak ho známe a používáme dnes, přišel na svět v roce 1961, kdy představila firma Faema svůj prototyp E61. Byl to první pákový kávovar s pumpou, kde je voda protlačovaná přes umletou kávu pod tlakem okolo 9 barů.